Pretty Eyes, I'll Say Goodnight

Pretty eyes, I'll say goodnight

The color of your eyes
run deep through me
I'll stand all alone
and wait for you...


Seděl jsem nehybně v pokoji a zíral z okna na pohřební vůz. Nedokázal jsem pochopit jak mohl odejít. Byl mi tak blízký a přece tak vzdálený. Ano, zemřel můj otec. Mamka se s tím vyrovnat nedokázala. Viděl jsem jak se tvářila a byl jsem si jistý, že tohle je konec i pro ní. Milovala ho a jak by taky ne? Vždycky se o nás staral a dával nám najevo, že by nás nikdy nedokázal opustit a že se na něj můžeme spolehnout. Hlava rodiny, však víte.

Proč mi byl tak vzálený? Odpověď je jednoduchá. Nikdy se nesmířil s mou orientací. Nikdy mi nenadával, nebil mě, nic takového. Pořád jsem byl jediný syn, kterého kdy měl a miloval nade vše. Jenže v jeho očích jsem viděl zklamání. Vadilo mu to, moc. Nemluvil o tom, ale cítil jsem, že by byl hrozně šťastný, kdybych přišel domů se slečnou svého věku, usmál se a pronesl něco jako neboj tati, to už mě dávno přešlo. Ale tak to prostě nebylo.

Byl jsem zamilovaný. Ne jako nějaká puberťačka, která šílí po televizní hvězdě. Doopravdy jsem ho miloval. Jmenoval se Frank. Frank Iero. Miloval jsem svého profesora dějepisu. Bože, jak uboze to zní. Jak z románu té nejčervenější knihovny. Bohužel to nebyl děj nějaké knihy, tohle byl jen můj život.

Asi si říkáte, že musel být o dost starší. Vlastně ani ne. Bylo mu něco přes 26 let a mě devatenáct. Nebyl to zas tak velký rozdíl. Tedy alespoň podle mě. Dokázal jsem ho hodiny pozorovat. Znal jsem každé jeho gesto, úsměv a zbožňoval jsem jak mu vždy zajiskřilo v očích, když vyprávěl něco pikantního z historie, o čem by se normální staromódní kantor vůbec nezmínil.

Miloval jsem, když nás s celou třídou bral na zajímavé přednášky a ještě víc jsem miloval ty chvilky, když jsme spolu byli sami. Naneštěstí totiž bydlel o ulici dál. Občas, když jsme končili později jsem s ním chodil domů. Srdce mi vždy divoce tlouklo a přál jsem si, aby jsme k nám nikdy nedošli.

Vždy jsme si povídali a pokaždé zjistili, jakou další věc máme společnou. Frank se vždy tak nádherně usmál a řekl, že jsem jeho spřízněná duše. Jak moc bych chtěl být víc. O tolik víc. Chtěl bych vlastnit to nejcenější. Jeho srdce.

Tátovou smrtí se ale vše změnilo. Přísahal jsem si, že tátu nezklamu. Musím se překonat. Nesmím si dovolit milovat muže, tím spíš ne Franka. Bylo hrozně těžké se mu vyhýbat. Když jsem zůstal doma, hned mi chyběl. Když jsem mu říkal, že dnes musím domů hned, ničil jsem sám sebe. I on byl zklamaný. Tedy alespoň mě to tak přišlo.

Potom ale přišel den, který byl zřejmě ten nejhorší v mém životě. Bylo to tak rok po tátově smrti. Máma si mě zavolala dolů do obýváku a usmívala se. Od jeho smrti se tak nechovala. Zvědavě jsem si jí prohlédl a zeptal se o co jde. Pak to všechno přišlo tak rychle.

Moje srdce a duše, to všechno se ve vteřině rozletělo na miliony kousíčků.

Mám nového přítele.

Waiting for this night to end, when you know
and you know It's over...


Ve dveřích stál Frankie. Můj Frankie. Moje láska, můj důvod dýchat.

To nemůže být pravda, to nejde.

Tvářil jsem se normálně. Povečeřel jsem s nimi a pak se vrátil do pokoje.

Nemůžu ho zklamat. Tati, já tě nezklamu.

Už jsem nevnímal slzy, které mi tekly po tvářích. Musel jsem to udělat.

Snad to šlo jinak? Zničit svou vlastní matku, která konečně našla štěstí a možná se konečně dokáže vyrovnat se smrtí toho, koho tolik milovala?

It's coming around again
and I just cant pretend I didn't see this here we go
play the record hold me close
now I know you're leaving just tell me that you care
down the road we'll never know, down the road I wanna know...


Zrovna odcházel. Sešel jsem tiše schody a chytil ho jemně za loket. Pohlédl jsem do těch hlubokých šedo-zelených očí a vdechl jeho vůni. Jednu z dalších věcí, kterou jsem na něm tolik miloval. Opatrně jsem si ho přitáhl a ochutnal ty sladké rty. Cítil jsem jak se zachvěl a zavzdychal mi rozechvěle do rtů. Chtěl jsem si to pamatovat. Navždycky. Jestli existují andělé, jistě tam kam odejdu bude i on.

Lehce se pousmál, pohladil mě po tváři a odešel.

Jistě, pro něj jsem byl jen kluk co si chtěl něco zkusit. Tak to ale nebylo. A přesně tak jsem to napsal v tom dopisu, který ležel jen kousek od mého nehybného těla bez života. Tam nehoře v mém pokoji, hned po tom když z pistole vyšel výstřel.

Pretty eyes, I'll say goodnight...