Nobody Is Like You

Me and the dragon
Can chase all the pain away.
So before I end my day,
Remember..
My sweet prince, You are the one
My sweet prince, You are the one

Proč? Proč jsem všechno zničil? Je naprosto jasné, že tentokrát jsem ho ztratil nadobro. Kéž bych byl zticha. Kdybych tak mlčel a jen se s ním usmířil. Teď už nemůžeme být ani přátelé. Ale proč se vlastně obviňuju? To on už dávno pokazil všechno to krásné, co mezi námi bylo. Všechno to zahodil kvůli holce. Kvůli někomu, koho znal sotva pár měsíců. Mě znal celý život.

Pořád jen otázky a žádné odpovědi. Topil jsem se. Byl jsem až na samém dně a stejně jsem si nedokázal ublížit. Smrt není řešením. Pořád bych byl bez něj. Nemohl bych se na něj zřejmě ani dívat. Všem bych prokázal velikou laskavost, ale vím, že to on by opravdově trpěl a to jsem mu nemohl udělat. Na to jsem ho až příliš miloval. Trápila by mě už jen ta představa jeho uslzených očí. Pro mě nikdo jiný než on neexistoval.

Ležel jsem nehybně schoulený v trávě a pozoroval, jak dešťové kapky dopadají k zemi a zároveň i na mě. Už jsem byl promočený až na kost, ale bylo mi to jedno. Nechápal jsem, proč je život tak složitý a proč prostě nemohlo všechno zůstat stejné. Kdyby se nepřistěhovala Jill a on by kvůli ní neztratil hlavu, mohl jsem být šťastný. Proč jsem si připadal tak sobecky, když jsem se litoval? To nevím. Nerozumím už ničemu. Všechno je tak podivné a já si připadám jako páté kolo u vozu. Komu by vadilo, kdybych zmizel? Možná by se jen zeptali něco jako ,,Nechybí tu někdo?'' a všichni by se zmateně rozhlédli. Kdo jako? Ty myslíš ten kluk, který zničí všechno na co se jen podívá? Ano, přesně tak. Zničil jsem všechno a čas se zpátky nevrátí.

Muselo být už pozdě v noci. Možná už mě začali hledat i rodiče, ale teď jsem to neřešil. Myslel jsem jen na to, jak je Frankie s tou Jill. Jak se spolu smějí. Jak jí objímá a jak vždycky když je s ní zapomene na mě. Zaručeně to tak je. Miluje jí. Sakra i on sám mi to řekl, tak proč jsem tomu pořád nevěřil?

Najednou mě někdo popadl drsně za ramena a vytáhl na nohy. Předemnou stál Frank a v jeho očích se dal vyčíst vztek. Rozteklá tužka na oči mu tvořila černé šmouhy ale stejně byl nádherný jako vždycky. Zatřásl semnou.

,,Zničils mě! Jill mě odkopla! Kvůli tobě!! Nenávidím tě Gerarde! Já tě nenávidím, slyšíš?!!'' křičel a vší silou semnou mrštil o plot, který ohrazoval park. Tak trochu jsem si vyrazil dech, ale v tuhle chvíli mi to bylo absolutně jedno. Proč se tak choval? Co tak strašného jsem mu provedl?

,,Franku.. co se stalo?'' zasípal jsem ztěžka a pohlédl mu do očí. Byl přímo rozzuřený.

,,Ty se ještě ptáš?!!'' kopl do mě a nejspíš se rozbrečel. Teď už i z mých očí tekly slzy.

,,Měl jsem s ní dnes poprvé spát, ale já nemohl. Nedokázal jsem to. Prostě jsem odešel. Cítil jsem se provinile a přitom jsem nic špatného neudělal!''

Nechápavě jsem na něj hleděl. Déšť byl snad ještě silnější. Jediná otázka, kterou jsem měl v tu chvíli na jazyku byla tak jednoduchá a přesto tak složitá - Proč? Proč Franku?

Znovu do mě strčil až jsem málem ztratil rovnováhu.

,,Já.. nechápu to. Neudělal jsem přece nic co by ti ublížilo. Jen jsem byl upřímný. Doopravdy tě miluju.'' poslední větu jsem jen zašeptal. Ničil mě. Tolik boleli jeho slova. Nemůže mě přece nenávidět. Ještě pořád mě měl rád a tím jsem si byl jistý.

,,Proč jsme prostě nemohli zůstat přátelé? Proč jsi to musel zničit?! Sakra nechci tě už vidět!'' Teď byl Frank vážně nespravedlivý.

,,Já že jsem to zničil? To ty! Od té doby co přišla tě nepoznávám! Někdy se mi zdá, že ti chybím a jindy si zas připadám, jako by jsi mě vždycky nenáviděl! Ty mi chybíš, bez tebe už nejsem nic a ty to víš. Připadá mi, že mi chceš ublížit schválně, ale nechápu to. Proč si ode mě sakra chtěl, abych tě učil líbat? Proč jsme byli vždycky spolu a teď najednou zničeho nic cítím nenávist? Vážně mě tolik nenávidíš Franku?''

Podíval se mi hluboce do očí. Jeho rozzuřený výraz zmizel a teď se mi zdál spíš nejistý. Proč pro něj najednou bylo tak těžké říct mi, že mě má rád? Co se to stalo?

,,Měl bych tě nenávidět,'' zamumlal po chvíli. Dnes už po několikáté jsem zmateně zamrkal. Nerozuměl jsem mu.

,,Kvůli tobě nejsem jako ostatní. Kvůli tobě nemůžu mít holku! Já.. nechci to. Nechci tě znát. Nechci cítit to co cítím! Nedokážu být ten, jakého bys mě chtěl,'' koktal a zamotával se do toho všeho. Pořád jsem mu nerozuměl, ale jedno jsem věděl. Nemohl mě nenávidět.

Prostě jsem to udělal. Jedním krokem jsem byl u něj a moje rty se naléhavě přitiskly na ty jeho. Možná naposledy, ale odvážil jsem se riskovat. Jestli jsem aspoň trochu rozuměl něčemu z toho, co se mi snažil říct, možná právě na tohle čekal. I kdyby ne, já musel. Musel jsem ještě aspoň jednou ochutnat jeho rty.

Vzpouzel se, ale nakonec mě jako už dnes podruhé drsně přitiskl k plotu a vášnivě mě líbal nazpátek. Nedalo se to vydržet. Málem jsem omdlel jen když jsem si uvědomil, čí jazyk právě prozkoumává má ústa.

Na tohle všechno jsem čekal takovou dobu a teď se to konečně stalo. Nebylo to ale tak, jak jsem si představoval. Neřekl mi, že mě miluje. Jen mě drsně a bezcitně líbal. Možná mě jen chtěl umlčet. Třeba prostě chtěl, abych byl aspoň na okamžik šťastný. O tohle jsem ale nestál, chtěl jsem, aby to bylo upřímné. Nedokážu ho změnit. Nemůžu ho donutit, aby mě miloval. Navždycky budeme jen přátelé, jak už jsem od něj několikrát slyšel.

Déšť ustal, ale Frank mě nepřestával líbat. Teď už byl něžnější a hladil mě po vlasech. Po tváři mi stekly první slzy. Frankie se nechápavě o kus odtáhl.

,,Děláš to jen proto, že chceš abych byl šťastný,'' zašeptal jsem a Frank se ke mě víc přitiskl. Pevně mě objímal a hladil po naražených zádech.

,,Chci abys byl šťastný Gee,'' zamumlal mi do krku. Já to věděl. Je prostě můj nejlepší přítel.

,,Pro tebe bych byl schopný všeho. Hrozně moc bych tě chtěl milovat, ale já tě mám mnohem radši než to. Ty jsi pro mě jediná osoba, která mi dává důvod žít. Nemůžu tě jen milovat. To nejde. Pochop to. Jsi všechno, co člověk může mít,'' Byl jsem pro něj tedy ještě víc než láska?

,,Neumím to vyjádřit slovy, ale snad mi rozumíš. Milovat není to správné slovo. Tohle je víc než láska. Je to víc než přátelství. Nikdo není jako ty,'' zahleděl se mi do očí. Nikdo není jako ty.

,,Ale jak ti mám teda říct, že tě miluju, zároveň jsi můj nejlepší přítel a že bych za tebe dokázal položit život?'' zeptal jsem se a položil se s ním do trávy. Jako dřív. Jeho hlava na mém klíně a jeho sladký úsměv, který patřil jen mě.

,,Nemusíš nic dokazovat. Já vím jak to je. Vždycky jsem to věděl,'' pousmál se a mým tělem projela první vlna štěstí po dlouhé době bolesti a utrpení.

,,Ale.. co Jill? Proč jsi mě kvůli ní opustil? Co pro tebe znamená ona?'' neodpustil jsem si tuhle otázku. Přece musím znát odpověď dřív, než se stane něco víc. Než bude Frankie jen můj. Sny se přece občas plní.

Frankie si povzdech a pohladil mě něžně po hrudi. Asi si potřeboval všechno urovnat v hlavě, dřív než dokázal odpovědět.

,,Jill se přistěhovala, když jsem k tobě zrovna začínal něco cítit. Byla to velká náhoda. Hned jak jsem jí uviděl, říkal jsem si, že bude mnohem lepší začít si s ní. Chtěl jsem prostě být jako ostatní. Bál jsem se. Nedokázal jsem si představit, jak bys reagoval, kdybych ti prostě oznámil, že.. že jsem se do tebe nejspíš zamiloval. Já tě vlastně miloval vždycky, ale myslel jsem si, že je to u přátel normální, že to není láska. Chtěl jsem tě brát jako samozřejmost, jako člena rodiny. Jenže potom jsem na tebe musel pořád myslet. Hrozně jsem tě chtěl líbat. Chtěl jsem být s tebou pořád. Poslední dobou jsem se o holky přestal úplně zajímat. To díky mámě jsem pochopil, že to asi není v pořádku. Řekla mi něco jako - Franku, už jste s Gerardem jak pár. Měl by sis najít nějakou slečnu. Jste přece jen kamarádi. To bylo takový první varování. Dostal jsem strach. Zaprvé, že kdyby jsme byli dál jen přátelé, mohl by sis někoho najít, to bych nesnesl a za druhé, nikdy bych si neodpustil, kdybych tě kvůli tomu ztratil.''

Jen jsem na něj nevěřícně zíral. Nerozuměl jsem mu. Takže.. mě celou tu dobu miloval? Chtěl mě? Proto jsme se poslední dobou tak hádali. To proto chtěl, abych ho učil líbat? On chtěl mě a já chtěl jeho. Jak prosté. Stejně mi ale pořád něco nesedělo.

,,Proto jsi mě skoro tři měsíce ignoroval?'' zamumlal jsem.

Jen mlčky přikývl. Nevěděl jsem co říct. Tohle bylo tak zatraceně zamotaný.

,,Takže.. jak to teď.. bude s náma?'' konečně ze mě vypadlo. Zadíval se mi do očí.

,,Je jedno, co se teď stane, hlavní je, že tebe nechci nikdy ztratit. Nechci se bát, že něco pokazím a přijdu o tebe. Nesnesl bych to.''

Sehl jsem se a něžně ho políbil.

,,Není možný, že bych tě někdy opustil. Ty víš jak to je. Vždycky jsme pro sebe byli něco víc. A víš co? Byl jsi moje první pusa,'' uchechtl jsem se a přejížděl mu prsty lehce po tváři.

,,První a ne poslední,'' zachichotal se a přitáhl si mě k sobě. Dál jsme se v trávě líbali a hladili. Cítil jsem se zase jako někdo. Už jsem nebyl jen tou troskou.

Možná tohle nebude vztah napořád. Třeba to už za týden skončí. Ale jedno jsem věděl jistě. Nikdo není jako on a nikdy nebude. Můj nejlepší přítel, moje první láska a můj první, nebo poslední polibek.

Navždycky, Franku Iero.